Bylo období, kdy jsem motorce věnoval největší část svého volného času a značnou část financí. Poslední roky mám však pocit, že s přihlédnutím k těmto kritériím, jsou mým největším koníčkem zuby.
Ač mi povídání o originálních kufrech nepřišlo tak zajímavé, jako mohou být zkušenosti jiných s "náhradami" origo kufrů od Givi, Scalla mě poprosil, zda bych přeci jen něco nesepsal, aby se zaznamenala moje zkušenost s nákupem a spokojenost s kufry. Tak jsem něco sepsal, no a nakonec jsme se domluvili, že z toho bude samostatný článek :)
V průběhu času jsme zveřejnili dva články na téma kufry pro VFR. Originální kufry a horní topcase Givi Maxia. V tomto článků uvádíme stručné zkušenosti našich členů s kufry ostatních výrobců.
Rukavice jsou součástí základního vybavení motorkáře. Měly by být příjemné na nošení, při pádu ochránit ruce od odřenin, v lepším případě od zlomenin, případně tyto následky zmírnit. A v neposlední řadě by měly také vydržet více než jednu sezónu. Nejčastější jsou rukavice kožené. Výhodou kůže je odolnost při pádu a měly by mít také dlouhou životnost. Svým provedením jsou to však spíše rukavice do léta. Brzké jaro nebo podzim/zima nejsou ideálním obdobím. Existují také rukavice textilní, případně kombinace kůže/textil, kde z kůže jsou exponované části (lepší odolnost pří pádu) a z textilu zbytek (lepší prodyšnost). Rukavice mohou být doplněny membránou, která umožňuje odvod vlhkosti v létě a nepromokavost za deště. Tolik ve zkratce o turistických rukavicích. Rukavice pro okruhové ježdění jsou kapitola sama o sobě, kterou rozvádět nebudu, jelikož s ní nemám žádné zkušenosti.
Před několika lety jsem zjistil, že pokud se chci pokoušet o servis motorky ve větším rozsahu než je čištění řetězu a mytí saponátem, zřejmě neuniknu pořízení servisního stojanu. Příklad v okolí jsem neměl žádný,pokud neberu nákup setu stojanů,které si s velkou slávou koupil bratr na tehdejší R6 a pokaždé potřeboval pomoct při instalaci. Výhoda vlastnit VFR s centrálním stojanem je nezpochybnitelná, ale ani on neřeší veškeré problémy,které mohou nastat při větším odstrojení, aniž by člověk musel vymýšlet další pomocné postupy jako podkládání "kozou" nebo zavěšení na hák pokud ta možnost je....
Osud tomu chtěl, že jsem se k další motorce dopracoval tak nějak neplánovaně. I když je pravda, že jsem o téhle motorce uvažoval už dávno. Jenže dvanáctky jsem se s ohledem na svou nezkušenost bál, takže to nakonec vyhrála Honda. Teď, když mě teď neplánovaně vypekla cestou z jarního srazu, využil jsem nabídky kamaráda a motorku si od něj půjčil. Tak teď budu mít ještě o válec méně než Kotel. :-)
Podzimní sraz se uskutečnil v malebném Posázaví, ve Vlastějovicích, nedaleko Zruče nad Sázavou. Nemám to daleko, jen něco přes sto kilometrů, takže stíhám dojet za soumraku i po práci. Počasí se (naštěstí opět) navzdory pesimistické výhledy z dlouhodobé předpovědi se přetavily v babí léto. Slunce svítí, stromy si oblékly podzimní kabáty, a když vytlačím bramboru před garáž, je dvacet stupňů.