Dovolená na východní frontě
- Podrobnosti
- Kategorie: Tipy na výlet
- Zveřejněno: 1. 4. 2022 16:23
- Zobrazení: 1130
Přiletěl k nám před dům divný pták, odkudsi z jihu, snad až z Bavorska. Takhle v půlce zimy to nebývá obvyklé a že by u nás chtěl přezimovat. Povídání o starostech mladých a neklidných motorkářů, viděno očima staršího motorkáře, který se nemůže dočkat jara a tak si krátí čas psaním takovýchto elaborátů.
Studený zimní večer počátkem ledna 2022. Jsem tou dobou v práci a slyším klapnout dveře obchodu. Tak tu mám dalšího zákazníka a jdu z vedlejší místnosti vstříc novému zájemci o krmivo. Mladý týpek kolem 25 let, s helmou, která snad pamatovala Rossiho ještě jako puberťáka a motorukavicemi mi hlásí, že je zde, aby zaparkoval tu motorku na zimu. Prý to domlouval s mým synem. Sakra, do Apríla je ještě daleko a tak se jdu podívat ven před obchod s čím, že si to ten potomek Eskymáka a motorkáře přihasil. Káčkové Bávo 1200 RS, rok narození odhadem přelom milénia. Potlačil jsem silné nutkání mu navrhnout, aby si zajel přezout na drapáky a pak že mu hned otevřu vrata a může to tam hodit. Vysvětlil jsem mladému muži, že ono slíbené místo dělí od jeho Bundesfofrgauče cca 30m rozmáčeného svahu krytého neduživým zimním trávníkem. Že s takhle těžkou motorkou to nedá, jedině by vládl dovednostmi Davida Coperfielda.
Pořídil jsem si nedávno knihu o lidových stavbách v Čechách a na Slovensku. Pro lidové stavby mám slabost a zde bylo vše pohromadě i krásnými fotkami. Můj zrak padl na jeden skanzen kousek od Chebu - to by jsem chtěl vidět. To nejdůležitější, kam, bylo vyřešeno. Na řadě byla má oblíbená část, kudy? Trasu na Ústí nad Labem a dále podél Krušných hor na západ jsem nyní odložil na zpáteční trasu z tripu. Už jsem ji měl celkem najetou a chtěl jsem vidět něco nového. Krátká rozvaha nad mapou, jasně, pojedu na Prahu a pak na Karlovy Vary. Téměř polovina trasy je po dálnici, zbytek se dá odjet po slušných silnicích. Tahle jižní trasa je skoro stejně dlouhá jako ta severní, ale bude o něco rychlejší. Dilema termínu za mne vyřešil zbytek rodiny, bude zima a nikomu se nikam nechtělo. Tudíž jsem měl pro sebe den volna.
Podzimní svoláváčka "Sraz" se uskutečnil v Rapotíně v Motopenzionu U Řízků.
Pro toto místo jsem se rozhodl když se nikdo neměl k uspořádaní podzimního srazu. U Řízků to byla sázka na jistotu, tak jako bývalo i v Dolte. Nevím zda se tomu dá říkat oficiální sraz, jelikož nic nebylo naplánované. Jen se prostě potkat a v pátek u piva a Jacka vymyslet co v sobotu. V pátek mám dovolenou, ale i tak vstávám ráno brzy. Mám ještě nějaké vyřizování ve městě. Sraz máme domluvený se Scorpionem na 10h a jsem celkem rád, protože v 7h ráno mě při pohledu na teploměr ukazující 0,4°C celkem zamrazí.
Slovy klasika, že všechno je jednou poprvé a jaké je to někdy pěkné dnes začnu. Vloni na podzim po srazu na Prajzské mi hlavou bleskla myšlenka na zorganizování srazu v mém domovském regionu - v Jizerských horách. Jenže, pak jsem si říkal, nechám tomu volný průběh, třeba se toho ujme někdo tak říkajíc služebně starší, přeci jen jsem v tu dobu nebyl v klubu ani rok. Koncem roku 2020 bylo na klubovém fóru stále ticho jako po pěšině a tak jsem vypustil sondovací balónek. Nikdo neprotestoval, doba byla nejistá. Kalkuloval jsem s myšlenkou, že by nebylo od věci mít věci připravené až to okolnosti umožní a bude možné se sejít. Myšlenku na sraz v zahraničí podřízl čínský virus jako hospodyně nebohou slípku a tak jsme asi všichni byli rádi i za to tuzemsko. Chtěl jsem si vše včas zajistit a tak jsem si již někdy od března průběžně kontaktoval potenciální ubytovatele. Nejednou mi hlavou blikla myšlenka, aby do doby ukončení epidemické stavu nezkrachovali, aby byla otevřená muzea, která jsem chtěl ukázat nebo aby se dalo projet kolem Souše. Naštěstí to vše dopadlo dobře. Trasu výletu jsem měl za letošní jaro projetou dvakrát, aby mne nepřekvapila nějaká uzavírka či jiná komplikace.
Pojedeme na výlet a docela se projedeme, tak pokud máte toulavého ducha, jste vítáni. Po mém předloňském výletě do Jáchymova jsem znovu chytil slinu na pořádnou projížďku v rámci ČR a znovu podél hřebenů Lužických a Krušných hor. Tentokrát až k nejzápadnější výspě ČR. Večer před startem jsem si pořizoval poznámky pro navigaci. Jako stará konzerva cestující bez GPS navigace si vždy napíšu pár navigačních bodů, především z oblasti cíle, který hledám. Pro tento okamžik to mělo být město Aš a nejzápadnější bod ČR na státní hranici s Bavorskem.
Je krátce po jarním lockdownu a já mám chuť někam vyrazit na motorce. Z časových důvodů volím cíl do 100 km, někde kde jsem dlouho nebyl. Má volba nakonec padla na Lomnici nad Popelkou. Menší městečko na rozhraní Českého ráje a Krkonoš, vybral jsem si jej proto, že na relativně malé ploše je hodně zajímavostí a já nebudu ztrácet čas jednotlivými přejezdy. Kdysi jsem sem jezdil jako dítko školou povinné ze zdravotních důvodů pravidelně léto, co léto, a tak jsem byl zvědav, jak moc se Lomnice za tu dobu změnila. Trasu jsem ani po těch letech nezapomenul. Z Liberce po E 442, rychlostní komunikace dálničního typu-nenadchne, ale ani neurazí. Používám ji v okamžiku, kdy se potřebuji rychle dostat přes Ještědsko-kozákovský hřbet, jinak dávám přednost serpentinám přes Ještěd-tam nudou rozhodně neusnete i když je to delší trasa. V Turnově následuje odbočka na I/283 a po pár kilometrech I/284, stále směr Lomnice nad Popelkou, Nová Paka. Mám tuhle trasu moc rád. Za Turnovem se silnice začíná zvedat a klesat kolem úbočí Kozákova a plynule pokračuje kopírováním křivek ladných kontur Podkrkonoší. Prostě pecka svezení, slabý provoz a relativně slušný povrch s nádhernými výhledy na okolní krajinu. Pokud se někdy vydáte do těchto končin, doporučuji všem tuto trasu ke svezení.
Číst dál: Lomnice nad Popelkou aneb tak trochu zapomenutý kout ČR