Letošní rok byl dozajista výjimečný. Epidemie Covid-19 zamíchala karty celému světu. Přesto se podařilo uspořádat srazy v obou termínech, i když ten podzimní byl spíše rodinný. Ale přizpůsobili jsme se.
Vybavil se mi v těchto dnech v mysli jeden z mých prvních výletů letošního jara 2020 a také text jedné písničky, tuším od Kabátu. Zatracený koronavir, všechny objekty s klasickým vstupem jsou uzavřeny, jaro v rozpuku a v duši cestovní horečka. Přeci nebudu o prodlouženém víkendu celou dobu tvrdnout doma, když je venku tak krásně. Při bloumání v mysli nad výběrem cílů jsem si vybavil některé cestovatele, kteří sjíždí nejvzdálenější místa Evropy či světa. Vzhledem k situaci v tomhle koutě Evropy to ovšem na cestu do Alp nebo na Balkán nebude. Hlavně to musí být místo kde jsem ještě vůbec nebyl. Musí to být něco nej a pak mi to náhle došlo - nejsevernější místo republiky. V tomto případě Šluknovský výběžek, osada s příznačným názvem Severní. Takže po E 442 na Cvikov, při zastávce u pumpy blízko Jablonného v Podještědí jsem zahlédl zajímavé motorky. KTM a Husqvarnu Vitpilen 701. Zejména na tu druhou jmenovanou jsem se šel podívat zblízka. V tu chvíli mi na mysli vytanul dobrý voják Švejk se svým proslaveným citátem na konto jednoho psího plemene. I ta Husqvarna mi přišla zkraje tak šeredná až je hezká. Dal jsem se s kolegy do řeči a malinko mne překvapilo, že oba dva jsou údajně z okolí Poděbrad. S jednoválci a ještě takovými typy, to nejsou právě klasické cesťáky. Tak jsme si navzájem pochválily motorky a jelo se dál.
Článek je snahou o ukrácení dlouhé chvíle během zimy a jako hezká připomínka na motovýlet do Jáchymova v září 2019.Každému, kdo ještě Jáchymov nenavštívil to doporučuji. Nebude litovat, zvláště pokud hledá místa kde není tolik narváno. Což už bývá poslední dobou téměř pravidlem na všech známějších lokalitách. Ten cíl jsem si vybral několik týdnů před samotným výletem. V příloze jakýchsi novin jsem viděl článek o Jáchymově a jeho zajímavostech. Protože mne zajímají technické památky, tak jsem byl zvědav na pozůstatky těžby uranu zde v tomto městě.
Již několikrát se v diskusích vášnivě diskutovalo na téma ventilů na VTECu. Na první pohled šílené ceny za práci se perou s částkami neuvěřitelně malými. A protože jsem sám na čas nikdy příliš nehleděl, na jednom motoru jsem si časy zapsal.
Loboxx mě uháněl kvůli ventilům několik měsíců. Ale při nejlepší vůli jsem nestíhal. Nakonec to nevydržel a nechal motor udělat v Moto Ulrich ze Staré Boleslavi. Cena za práci 5687 kč (10 hodin práce). Objednané práce: Výměna rozvodových řetězů, kontrola a seřízení ventilů. Motor vymontován z rámu.
Sraz Prajzská 18.-20.9.2020 aneb jak se kalila ocel. Na tenhle sraz jsem se těšil už od skončení srazu ve Vlastějovicích. Už místo konání slibovalo řádnou projížďku. Program slíbený Vehrvolfem a setkání s ostatními Vefráky byl další důvod proč si udělat na ten zářijový víkend volno. Původní plán jet celou trasu po dálnici vzal za své po konzultaci na VFR fórum. Takže přes HK na Žamberk, Šumperk na Ostravu. Původně jsem koketoval s myšlenkou, že vyjedu až v poledne, ale nakonec jsem si stanovil čas odjezdu na devátou ranní. Při odjezdu jsem se ještě zastavil kvůli pracovní záležitosti v centru Liberce, a to jsem neměl dělat. Ucpaná doprava mne zdržela asi o 30 minut. No ale nakonec se vše dalo do pohybu. U Rádelského mlýna nyní staví mimoúrovňovou křižovatku a silnice je na místě svedena do jednoho pruhu, místo, kde se celkem pravidelně tvoří zácpy. Vypadá to jako bouračka na trase, ale to jen někteří neumí zipovat. Zde jsem měl štěstí a projel bez čekání. Pak jsem bez problémů valil na Hradec Králové. Přiznám se, že tuto část trasy mezi Turnovem a HK nemám poslední roky v oblibě. Neuvěřitelně zde zhoustla doprava a hustá zástavba zde jízdu na motorce činí dost nudnou.
V návaznosti na starší článek a itinerář Praha - Ostrava, přináším dnes další verzi a několik alternativ. Trasa rozhodně není ani nejrychlejší, ani nejkratší. Zato nabízí spoustu krásného svezení.
Začátek trasy umístím do Votic, což umožní napojit se na trasu účastníkům z jihu a Středních Čech, stejně tak Pražákům.
Zmíním také místa pro dotankování, byť můj výběr nemusí sedět každému. Preferuji Benzinu, případně prodejce s pečetí kvality.
Ačkoli jsem z pitlandu odjížděl, slovy klasika, parádně rozmrdaný, druhý den to nebylo tak zlé. Ta zátěž nebyla tak velká, jako nezvyklá. Takže mě nebolelo prakticky nic kromě malé modřiny na pravém boku, velkého jelita na levém boku a palce levé ruky.
Palec se ukazuje jako zásadní problém, jelikož s časem intenzita bolesti neklesá a ruka napuchá.
Špitály nejsou zrovna můj koníček, ale není zbytí.