Původní plán akce byla návštěva dětského domova. Nakonec to dopadlo účastí na sraze Wolf Night 2008. A o tom, že jsme si to užili, rozhodně není pochyb...

Už poměrně dlouho dopředu se v Czech VFR Clubu mluvilo o tom, že bychom jeli do dětského domova, potěšit děti. Organizování se aktivně ujal Krémr, který zařídil nejen dětský domov ve Voletinách, ve kterém vše domluvil, ale zajistil i ubytování, jídlo a pití za skvělé ceny a také vstup do jinak nepřístupné dělostřelecké pevnosti Stachlberg. Vše bylo naplánováno, zařízeno a domluveno. Czech VFR Club a Motorkáři ze Středočech měli naplánovaný odjezd: sobota 24.5.2008, v 9h z Dobříše, v 10:30 z Václavského náměstí.
V pátek, den před akcí, mi kolem desáté hodiny večer Krémr zavolal: „Nazdar Májo, je to v prdeli…“ a tak jsem se dozvěděla, že děti v domově onemocněli, řádí tam nějaká infekce a celé místo muselo být uzavřeno do karantény. Co teď? Začali jsme vymýšlet různé alternativní plány, přes ředitele domova se sháněl jiný domov, kam bychom mohli zajet, ale… Volat někam v noci, to už se prostě nedá a tak jsme bohužel příliš úspěšní nebyli. Ačkoliv ještě ráno Krémr zavařoval telefonní linky a snažil se, jak se dalo, náhradní domov se prostě nesehnal.
Na Václaváku nám poskytl krásné zázemí Miri ve dvoře hotelu, kde jsme kromě kafe, čaje a jiného občerstvení měli také přístup k internetu. A tak jsme všem lidem, kteří přijeli, museli nastínit, jak vypadá situace a že se hledá něco jiného. Nakonec jsme se dohodli, že prostě najdeme nějaký sraz či jinou akci, na kterou zajedeme. Holt jen tak najednou člověk už žádnou charitu nezařídí, co se dá dělat. Ačkoliv nás mrzelo, že se plánovaná akce neuskuteční, nechtěli jsme se jen otočit a jet zase domů. Byla by to škoda, když už jsme se sešli… Je mi jasné, že to bylo pro mnohé tak trochu zklamání, když očekávali výlet do dětského domova, bohužel jsme však už nemohli moc dělat, když jsme se o infekci dozvěděli na poslední chvíli.
Po prohledání internetu jsme nakonec vybrali akci s názvem „Wolf night 2008“ v Obozi-Nalžovicích. A tak jsme se místo na charitativní akci rozjeli v počtu 13 strojů směr Slapy. Cestou jsme se zastavili na obídek. Nepamatuju si, bohužel, jak se to tam jmenovala, nicméně zabrali jsme tam 4 poměrně velké stoly a myslím, že měli kšeft jako jindy za celý měsíc dohromady. Já osobně jsem si fakt pochutnala, někteří z účastníků už bohužel méně. Pak už jsme se vydali do Nalžovic. Někteří účastníci pobyli jen chviličku, jiní zůstali přes noc.
Mimo jiného na nás čekalo vystoupení dvou kapel, Sin-tex a Motaba, kterým ale nikdo neřekl jinak, než Kinder Metal, nejrůznější soutěže, tombola, na pozdější hodinu přislíbená hééérečka… k dispozici bylo také šlapadlo, které se zejména Katovi a Kasperovi líbilo. Jejich (a nejen jejich) výlety na šlapadle ohlašoval všem ostatním vždy i nezaměnitelný vrzavý zvuk, který se nesl široko daleko.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Když jsme na akci dorazili, naše banda představovala většinu účastníků akce, později však dorazili i jiní. Naše banda se ale rozhodně nedala přehlédnout, mnozí se zapojili nejen do soutěží, ale také do moderování, zpívání či hraní na různé hudební nástroje kapely.

Ostatně ve fotogalerii se najdou důkazní materiály. Kromě klasického pití piva se soutěžilo také v nafukování kondomů (kde svou nepřekonatelnou zručnost prokázal Kat, který vyhrál první cenu v podobě trička), běhání podél natažené pásky s helmou na hlavě, ovšem otočenou plexi dozadu (s takto nasazenou helmou se prý kdysi snažila odjet jedna účastnice akce poté, co ji zkontrolovali policajti; jeden ze soutěžících zažil i čelní náraz do stromu, ale naštěstí ho ustál), dále v boxování do zavěšeného pytle (vítěz vyhrál unikátní cenu – mohl hodit do vody jednoho ze členů Kinder Metal, čehož se pak také statečně ujal). Nezapomenutelná byla také soutěž v pití vody, ve které ale jako bonus plavala rybička. Asi se můžeme jen dohadovat, zda byla mrtvá nebo ještě trošku živá. Musím říct, že všichni, kteří se (nevědíc, co je čeká) do soutěže přihlásili, se svého úkolu zhostili statečně a rybičku si dali… (Mimochodem, Lucky, jak sis pochutnal?)

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Skvělým zážitkem z akce byla také projížďka na jachtičce. Ani nevím, jak a kdo ukecal kapitána, aby nás svezl, já jsem naskočila až na poslední chvíli. Jako správný motorkář s námi kapitán klopil zatáčky a že to byl zážitek parádní, to mi jistě potvrdí všichni zúčastnění.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V pozdějších hodinách došlo také na vyhlašování tomboly. Většina čísel sice lítala nějak podezřele vedle, přesto se však některým z nás podařilo nějaké ty věcičky vyhrát – trička, slevové kartičky, prostředek na lepení gum (nebo tak něco to bylo), ale také velkou flašku ferneta (která vzala následně pořádně za své). Během tomboly předvedl dokonce jakýsi krátký improvizovaný program neplánovaně i jeden z našich účastníků, jawař, který se zřejmě nemohl dočkat hééérečky, tak si to zkusil sám. Po tombole již přišlo to, na co se chlapi těšili celý večer. Slibovaná hééérečka v oděvu latexové zdravotní sestřičky se předvedla na půlkruhovém baru, kde ukázala prakticky všechno.

U mnohých měla opravdu úspěch. Po hééérečce přišel ještě malý ohňostroj.

 

 

 

 

 

Ačkoliv se plánovaná akce tak trošku „zvrtla“ v něco úplně jiného, nakonec musím říct, že byla dost úspěšná. Myslím, že všichni jsme se parádně bavili, dokazuje to i řada fotek. Jen doufám, že se nám přece jen podaří uskutečnit i původně plánovanou návštěvu domova a že všichni, kteří chtěli jet tentokrát, tak pojedou i příště. Myslím, že složení účastníků bylo super. Děkuju každému, kdo na akci byl. Doufám, že příště pojedete zas.

 

Mája

 

Fotogalerie poskytuje řadu zajímavých důkazních materiálů. Dala jsem tam i některé fotky, které sice jsou nekvalitní, nicméně dokumentují zajímavě věci...