Akce clubu

Podzimní setkání 2014 - Vysočina

Seznam článků

P1030660 Podzimní sraz se uskutečnil na Vysočině nedaleko Batelova.

Původní plán dojet už v pátek vzdávám. Prší a po firemní akci nejsem dvakrát nejčerstvější. Nechávám odjezd na sobotu.

Ráno taky není nic moc, ale neprší. I když silnice jsou mokré. Z Příbrami to k Telči není daleko a cestou je vcelku možné se i pěkně svézt. To mi občas kazí počasí, protože místy prší.

V Telči jsem kolem poledne a sháním aktuální místo výskytu našeho klubu. Pátek byl asi velmi náročný, protože dosud nevyjeli. :-) Zapadnu tedy na oběd do hotelu pod Kaštany. Působí to jako relikt socialismu, ale vaří vcelku dobře za nepřemrštěné ceny. Po obědě volám Kotlovi, kde jsou. Ještě nevyjeli. :-) Tak jedu naproti. Když dojedu na ubytko, jsou ještě pořád všichni tam. Ale už se oblíkají. :-)

Přijíždí taky Tommy, který se krátce připojí. Plním svůj slib a nabízím výlet do Rakouska. Překvapivě nikdo nemá zájem, takže jedu sám. Moc se nezdržuji. Výlet je podle navigace na 4 hodiny jízdy. K tomu nějaká zastávka, to dojedu tak akorát za světla.

Před Slavonicema mne zaujala značka na cestě. Takovou jsem ještě neviděl. Ale kolem kukuřičného pole postávají řady lovců s puškami, tak to se vysvětluje.

Ve Slavonicích beru plnou a hurá do Rakous.

Výlet Vítorazskem alias Waldviertelem byl super. Počasí se lepší, občas vysvitne slunce, silnice osychají. Možná jsem měl ty gumy přezout, nové už mám koupené. Ale zase jsem se hecoval, že je dojezdím do konce. Občas klouzne zadek.

U Dunaje si dám pauzu a pak parádníma serpentinama po B119 zpátky. Cestou projíždím přes jakýsi vojenský prostor. To jsem netušil, že tam Rakušáci něco takového mají.

Ve Slavonicích opět beru benzín. Na pumpě je tentokrát šrumec. Není velká a tlupa motorkářů zabrala všechny stojany.

K hotelu Harmonie, která taky působí jako relikt socialismu, dojíždím za soumraku. Na břehu rybníka se chystá opékání (supermarketových) špekáčů, což jsem s díky odmítl a objednal si guláš. Slečna, která vařila, čepovala a dělala pokojskou, byla poněkud bezradná, ale VFRkáři jí to pomohli dochutit, takže to nakonec tak špatné nebylo a ve srovnání s produkty naší závodní jídelny rozhodně lepší. :-)

Pivo bylo taky celkem ucmrdané, ale teklo. Což by taky nebylo, kdyby Jarak s Letcem nezprovoznili pípu. :-) Poněkud jsem se zasekl na báru, tož se všema jsem rozhodně nepokecal. Holt jeden večer je málo.

Neděle se vyloupla do slunečného rána. Vstávání v pohodě, snídaně taky. Talíř míchaných vajíček za nějakou směšnou cenu. To mi není jasné, že jsem měl guláš, tuhle snídani, nocleh + co jsem vypil za pět set a čtyři koruny. Myslel jsem, že se slečna spletla. Ale prý ne. Nu což, nestěžuji si.

Cesta zpátky v pohodě. Jedu trochu jinou větví, než jezdím obvykle. Horní Cerekev – Kamenice nad Lipou – Soběslav. Až na průjezdy obcí, krásně opravené silnice. Parádní svezení. Kdepak se hrabou Středočeské tankodromy.

Bohužel nemohu podat report o dozajista vydařeném pátečním večeru ani o společné vyjížďce, což jak doufám doplní ti, kteří se zúčastnili. :-)