Podrobnosti

Kategorie: Návody a technika

Zveřejněno: 7. 5. 2013 22:19

Napsal scalla

Zobrazení: 9902

A když pánbůh dá, některé z nich možná i odbrzdí na dynamometru. Takže když chcete koupit laďák, co koupit? Ideální by bylo, kdyby laďák nejen produkoval pěkný zvuk, ale dodal i nějaký ten koník nebo newtonmetr navíc a k tomu dobře vypadal. Neměl by kolidovat s originálními držáky bočních kufrů. A nakonec, měl by mít homologaci pro provoz na veřejných komunikacích.Na VTECu nereálné. Jediný, kdo si dal práci vyrobit zalomené výfuky byl holandský BOS. Výfuky byly sice precizně zpracované, ale byly poměrně drahé, což vedlo k nízkým prodejům a potažmo zastavení jejich výroby. Psal jsem výrobci, zda by mi je nevyrobili na objednávku, ale prý to není možné.

Další pokus jsem provedl z tuzemským Creptusem. Stávající výtvory, které na VTEC spáchali, mně sice připadají mimořádně odporné, ale obecně si myslím, že by Creptus mohl vyvinout a vyrobit i zalomené výfuky, které by lahodily oku, kdyby se našlo dostatek zájemců, aby to bylo rentabilní. Vzhledem k tomu, že Creptus několikrát prezentoval svou snahu produkovat také homologované výfuky pro běžný silniční provoz, kontaktoval jsem jej pro zjištění stavu. Prý to stále řeší, prý je to v česku strašně drahé, tak zvažují, co homologovat, prý... Vznesl jsem ještě dotaz, kolik kusů na zakázku vyrobených výfuků by bylo pro ně rentabilní vyrobit a homologovat s úmyslem sdružit případné zájemce o takové výfuky, ale tento dotaz již zůstal bez odpovědi.

Takže zbývalo buď zůstat u sériovek, kuchnout sériovky za účelem vylepšení zvuku (což se mi zase nechtělo) nebo se smířit s nějakou rourou. Trvalo to možná déle než rok, kdy jsem dospěl k názoru, že se mi vlastně ty sériové výfuky okoukaly a že by to chtělo změnu. Jenže co?

Musel jsem se smířit s tím, že možná budu mít výfuk, který bude lehčí, trochu zvedne výkon, ale hezký nebude ani náhodou.

Dlouho jsem se prohrabával netem a zkoumal, jak co vypadá, aby to vypadalo pokud možno co nejméně blbě. Což se realizovalo dost obtížně, protože ani na stránkách výrobců se příliš obrazového materiálu nenachází. A když už někdo ten výfuk nafotil nebo natočil, tak většinou z blbého úhlu, kde stejně nešlo poznat, jak tam ten výfuk pasuje.

Nakonec padla volba na LeoVince: Sice jsou to pořád jen „roury“, ale v oválném provedení na tu bídu, která v tomto sortimentu panuje, jsou něco jako jednooký král mezi slepými. Provedení EVO II s konickou koncovkou je docela hezké Dají se sehnat poměrně levně. Na internetu jsem našel fotky a zkušenosti lidí, kteří taktéž používají držáky bočních kufrů a výfuk s nimi nijak nekoliduje. Mají homologaci. Neměly by rozhodit průběh výkonu motoru.

Původně jsem myslel, že výfuky koupím v Česku, ale na německém eBayi jsem je našel ještě za lepší cenu, takže jsem je nakonec koupil tam. Krabice s výfukem dorazila za čtyři dny. Rozbalil jsem ji okamžitě, co pošťák odfrčel. V tomto ohledu taliáni docela překvapili. Výfuky jsou v krabici velice pečlivě zabalené. Vlastní koncovky ve vlnkované lepence, oddělené vzájemně kartonovými vložkami a bublinkovou fólií. Koncovky samy o sobě jsou krásné a výborně dílensky zpracované. Výfukové potrubí se skládá ze čtyř částí, které je nutno před montáží sesadit. Vše na sebe pasuje, takže s kompletací není problém. Spojení jednotlivých dílů je zajištěno pružinou, kterou lze snadno nasadit pomocí přiloženého háčku.

Svod, který je v originálu zakrytován nerezovou krytkou, je zde homeopaticky přizdoben kusem karbonu (nebo něčím karbon imitujícím). Ale vypadá to lépe než kdyby tam byla holá trubka.

Vlastní montáž na motorku je opět bezproblémová. Musíte shodit sedlo, zadní plast, blatník. Pak již není problém shodit původní výfuk a namontovat laďák. Na rozdíl od sériového výfuku, laďák nemá navařené očko a je uchycen kovovou páskou. To však není nijak zásadní překážka. Jakmile je laďák usazen, složíte zpátky blatník, zadní kapotu a nasunete sedlo. Já jsem navíc montoval a demontoval boční držáky, takže mi celá výměna trvala něco přes dvě hodiny. Pokud jde o vzhled, pak výsledek je jaký je. Ačkoli vlastní koncovka je hezká, je to pořád jen rovná roura, která k motorce tak dobře nesedí. Co se zvuku týče, s homologační vložkou je jen o něco hlučnější s trochu níže posazeným tónem proti sériovce. Bez vložky je zvuk jadrnější, ale opět, žádná divočina, že by drnčely okenní tabulky. VFR je prostě tichá motorka :-) a myslím, že i jízda bez vložky by nemusela být v zahraničí problém.

Dojmy z první jízdy veskrze pozitivní. Připadá mi, že motorka více táhne odspoda . Měl jsem také trochu obavy z hlučnosti za jízdy, ale ukázaly se liché. není nijak obtěžující a dá se bez problémů cestovat i na delší vzdálenosti. Spotřeba se taky neodlišovala od předchozích záznamů, což bylo super.

Druhou jízdu jsem absolvoval bez homologačních vložek. Zvuk o poznání jadrnější, ale taky nijak nesnesitelný. Měl jsem však pocit, že to zlepšení dole, které nastalo s vložkama, je zase pryč. Ale myslel jsem si, že to jen klam. Že jsem díky zvučnějšímu projevu čekal také silnější odezvu motoru. Na pondělí jsem měl domluvené měření na brzdě, takže jsem byl napnutý, nakolik se mé dojmy potvrdí.

Pan Dener z DK racingu se sice na Leo Vince díval poněkud skrz prsty, ale komentáře si schoval na později. Motorka byla přikurtovaná a šlo se měřit. Za nějakou půlhodinu bylo hotovo. Rozebíráme grafy a pan Dener bere své výtky zpět. Prý nemá s Leo Vince dobré zkušenosti, ale v tomto případě to opravdu nic nezkazilo. Naopak došlo k mírnému zlepšení.

Měření bez vložek dává odpověď na horší dojmy z jízdy. Průběh kroutícího momentu proti měření s vložkama trošku horší. Ale co je důležité, v nízkých otáčkách je směs trochu chudší, zvláště při sundaných ucpávkách.

Takže zatím budu jezdit s nimi.

Jak vidět, rozšířená teorie, že na stříkačku stačí nasadit koncovku a ona si s tím poradí sama, má notně chatrné základy. Ono to spíše vypadá na kombinaci koncovka + PowerCommander + odladění na brzdě.

• Předchozí
• Následující