Téma:

   Týden v protisměru aneb s Vefrem a bandou boxerů do Skotska.
    Tenhle trip nepatřil mezi mé dlouho plánované. Před několika měsíci jsem spatřil video od Vojty Lavického o jeho cestě po Skotsku a dostalo se mi to pod kůži. Kontaktoval jsem Vojtu a zjistil, že tyhle cesty podniká pravidelně. Takže jsem si říkal, že bych do toho možná někdy šel. Jenže když jste živnostník, který nemá zaměstnance a vše ve firmě obstaráváte sami, tak jsou vaše časově možnosti dost limitované. Nejvíce cest probíhá po republice o víkendech, protože kam tak asi chcete za víkend dojet, a ještě k tomu něco vidět. Naučil jsem se s tím žít, i když asi jako každý motocestovatel mám své sny překračující mé možnosti.    Přemýšlím tedy takto: Route 66, Transfagaraš nebo NC 500. Vzhledem k tomu, že mám rád zatáčky, tak mne prvně jmenovaná ikonická trasa fakt nebere. Je tam nádherná a zajímavá krajina, ale na jakékoliv motorce mi tam hrozí smrt nudou. Takže zbývají dvě možnosti: Rumunsko-to je relativně blízko, to by snad mohlo klapnout v blízké budoucnosti. NC 500- to je dálka a jsou na to potřeba minimálně dva týdny, odsunuto do kategorie zbožných přání. Během zimy mne pravidelně přepadají záchvaty touhy po cestování na motorce a řeším je sledováním videí na Youtube. Tak si pustím opět to Skotsko od Vojty a bude dobře, utěšoval jsem se. No nepustil jsem si nic. Stránky jsou mimo provoz. Trvá to už několik týdnů a já se na to ptal i Petra Hendricha z Adventure-Moto. Vojta prý ukončil fungování své cestovky.     Petr mi ale sděluje zásadní informaci, letos jede Skotsko taky. To byla v ten okamžik explozivní informace. Studium cílů Petrova tripu do Skotska mne neuvěřitelně potěšilo. Byla tam esence všeho, co mne zajímá-vojenské památky, krásná příroda i parádní svezení. Následovalo několik týdnů usilovného přemýšlení, jak to zafinancovat a jak doma vysvětlit tuhle cestu, neboť jsem doma loni slíbil, že tento rok nepojedu na žádnou motodovolenou. Jaká neprozřetelnost. Sliby chyby, neříká se nadarmo. Jdu do rizika, že přetáhnu strunu a přihlašuji se na akci.    1.den sobota 15.6. -Čerpačka Esotank na D5-Norimberk-Heilbronn-Landau in der Pfalz-Ingenheim-kemp Klingbachtal.Celé jaro jsem se těšil až přijde ten okamžik a už je to tu. Zastavuji na pumpě u D5 v blízkosti Boru u Tachova a čekám na ostatní cestování chtivé. Dám se do řeči s dvěma týpky na endurech. Jestli na tomhle jedou do Skotska, tak klobouk dolů. Tak prý ne, pouze valí na krátký výlet na Šumavu. Napadá mne, jestli i letos budu mít mašinu s největším počtem válců, během předloňské cesty na Sardinku tomu tak bylo. Zanedlouho se to začne sjíždět, podle posledních informací od Petra nás prý celkem pojede 14. No tak to bude grupa jako hrom, myslím si. Ale nakonec nebyla, rozumně se rozhodlo, že se rozdělíme na dvě skupiny abychom neblokovali provoz a potkávat se budeme u jednotlivých cílů nebo na pumpách. Slušně se sešlo i zastoupení typů, čtyři klasické silnice, zbytek strojů cestovní endura, největší zastoupení zde měla GéeSa, ale byla tu i nějaká rejže.     Vůdcem grupy ve které jedu já se stává Jindra. Na první pohled o dost starší než já, což mne potěšilo, protože je to důkaz, že na motorce se nechá cestovat vskutku do vysokého věku. Když jsem se nakonec dozvěděl jeho skutečný věk a co má sježděno, tak mi fakt spadla brada. Jinak to byl sympaťák a pohodář. Takže pro dnešek pouze rychlý tranzit po německých autobahnech. Večer zase po čase nocuji ve stanu, zatím mi to ještě zdraví dovolí, takže paráda. Kemp v Německu kousek od francouzských hranic. Co už není taková paráda, je to, že jsem si já osel k plynovému vařiči zakoupil doma v Čechách ve spěchu před odjezdem kartuši s jiným uzávěrem. Výsledný efekt je takový, že mám plnou a nepoužitelnou plynovou bombičku a od té doby nastává mé hledání té správné kartuše po všech obchoďákách a benzínkách, kde zastavujeme pro menáž nebo doplnění benálu. Za sebou dnes mám 531 km.
    2.den neděle 16.6.-Ingenheim-Hunspach-návrat do Německa a jedeme směr Lucembursko po silnici č.8 -průjezd Lucemburskem-Libramont-Chevigny-Chimay.Ráno nás přivítalo chladnějším počasím, je zataženo a má to tak být po celý den. Dopoledne prohlídka Maginotovy linie. V tomto případě se jednalo o pevnost Schoenenbourg v blízkosti stejnojmenné obce. Vzali jsme to pouze zvenčí, Pevností z této doby jsem už pár navštívil a výklad v němčině či fránině by mi byl k ničemu. S jistým zadostiučiněním jsem musel konstatovat, že naše předválečné opevnění bylo zhotoveno kvalitněji. Tady je degradace železobetonové konstrukce v mnohem pokročilejší fázi. Valíme dál. Na jedné ze zastávek si někteří poroučí místní francouzskou kávu. Když vidím tu parádu, tak si poručím taky jednu i když jsem v této oblasti analfabet, organismus obvykle nakopávám jinak. Odpoledne se počasí zhoršuje a kolem páté začíná pršet. Zakempíme kolem půl deváté večer a protože prší, tak vynecháváme obvyklý cestovní rituál-skupinové posezení s analýzou co den dal a vzal. Rozbalit stany, večeře, následuje večerní hygiena a hajdy na kutě. Dnes najeto 459km. 3.den, pondělí 17.6. -Chimay-hranice B/F- Cambrai-Arras-Crécy-en-Ponthieu-Abbeville-Rouen- směr Caen-Camping des Capucines   V noci pršet nepřestalo. K ránu, když slyším bubnování deště na stan, tak v duchu zakleju. Tak žádné dlouhé tanečky, rychle nasnídat a sbalit. Balení mokrého stanu, to je prima, to má každý motorkář rád. Dopolčo zastávka ve francouzském marketu pro proviant, na parkovišti tu potkáváme krásného čtyřkolového veteránka. A vzhůru na Kresčak. Upřímně řečeno to místo na mne dýchlo dějinami. Pomník na místě, kde zahynul český král Jan Lucemburský mne zaujal svojí podobou a tím, že tu vůbec něco na tuhle událost z roku 1346 zůstalo. Jinak jeho osobnost je vůbec zajímavá, jako otec Karla IV. se dost zasloužil o synův úspěch a byl to panovník, který se s ničím příliš nemazal. Zajímalo by mne, co by asi řekl o dnešní době. Ta silnička, u které leží je obyčejná spojovačka mezi dvěma obcemi. Pamatuji si coby dítko školou povinné, jak naše dějepisářka do nás hustila dějiny a data událostí. Všechno to bylo tak abstraktní, teprve když to místo člověk vidí na vlastní oči a jak daleko to od nás je, tak ocení ten tehdejší zápal pro věc. Já bych sem ve středověku na koni či kočárem jet nechtěl a už vůbec ne slepý. Spojenecké závazky jsou holt spojenecké závazky. Potkáváme se zde s A-týmem, jak se mezi sebou označujeme.    Vyrážíme dál pálit benzín, jak říká náš vůdce Petr. Míjíme město Abbeville, kde za druhé války byla na letišti dislokována jedna z elitních jednotek Luftwaffe, proti které bojovali i naši letci pod křídly RAF. Super, dějiny naživo. Projíždíme Rouen, při jedné za zastávek na doplnění proviantu si fotím místní prodejnu pekařství-Francii mám spojenou po gastro stránce s bagetami a nejsem zklamán. Zakempíme v kempu Kapucínů nedaleko Caen, naštěstí pršet přestalo někdy po obědě a tak zbývá i čas na společné posezení a analýzu. Fanda, jezdec na Géesu mi sděluje, že přede mnou a ostatními kluky co jedeme na klasických silničkách smeká. Děkuji za poklonu. Dnes najeto 507km.
Pokračování příště.