Akce clubu
Setkání VeFeRek v Lednici
- Podrobnosti
- Kategorie: Proběhlé akce
- Zveřejněno: 10. 7. 2008 2:00
- Napsal Mája
- Zobrazení: 5572
5.Setkání VeFeRek
O víkendu, 4.-6.7.2008 jsme se opět sešli na dalším setkání Czech VFR clubu, tentokrát v kempu Apollo u Lednice.
My jsme s Davem vyráželi už v pátek ráno, kolem šesté hodiny z domova. Bohužel nás vydatný déšť doprovázel celou cestu k Davovi do práce, tedy do Hradce Králové. A tak se mé první kilometry na R1, novém to stroji předsedy VFR clubu, nesly v duchu značného nepohodlí i vlivem počasí. (Ale to je už zase jiný příběh a jiný článek (pro přečtení klikni nejprve zde, pokračování článku pak najdeš tady). Dopoledne jsme tedy sušili co se dalo rozvěšené po kanceláři, z koštěte jsem udělali provizorní sušák.
Kolem poledne jsme již jen za mírného poprchávání a sem tam kapek vyrazili na cestu dál. Do kempu jsme dorazili jako první. Na recepci jsme se nahlásili s tím, že máme zamluvenou chatku pro dva. Jenomže inženýři zase jednou udělali někde chybu a my jsme zjistili, že všechny dvoulůžkové chatky jsou plné a nám byla tak nějak přidělena chatka čtyřlůžková. Popravdě v kempu měli v těch rezervacích a zápisech pořádný bordel. Nicméně chatku jsme měli, takže jsme do ní odložili zavazadla, vzali jsme si jen to nejnutnější a vydali jsme se zase na cestu, abychom dali do hromady sobotní orientační závod. Trasu jsme projížděli dost dlouho, vymýšleli jsme otázky a popisy cesty, ale byla to zábava. Mezitím do kempu dorazili další účastníci. Večer jsme poseděli, trošku popili, ale my jsme šli již někdy kolem půlnoci do chatky, kde Dave ještě do dvou do rána přepisoval otázky do PDA, aby bylo možné je vytisknout.
A tak zatímco se v sobotu dopoledne sjížděli další účastníci, Dave jel do infocentra vytisknout podklady k závodu. Kolem jedenácté hodiny už vyjížděli první posádky na trasu.
Kolem poledne jsme již jen za mírného poprchávání a sem tam kapek vyrazili na cestu dál. Do kempu jsme dorazili jako první. Na recepci jsme se nahlásili s tím, že máme zamluvenou chatku pro dva. Jenomže inženýři zase jednou udělali někde chybu a my jsme zjistili, že všechny dvoulůžkové chatky jsou plné a nám byla tak nějak přidělena chatka čtyřlůžková. Popravdě v kempu měli v těch rezervacích a zápisech pořádný bordel. Nicméně chatku jsme měli, takže jsme do ní odložili zavazadla, vzali jsme si jen to nejnutnější a vydali jsme se zase na cestu, abychom dali do hromady sobotní orientační závod. Trasu jsme projížděli dost dlouho, vymýšleli jsme otázky a popisy cesty, ale byla to zábava. Mezitím do kempu dorazili další účastníci. Večer jsme poseděli, trošku popili, ale my jsme šli již někdy kolem půlnoci do chatky, kde Dave ještě do dvou do rána přepisoval otázky do PDA, aby bylo možné je vytisknout.
A tak zatímco se v sobotu dopoledne sjížděli další účastníci, Dave jel do infocentra vytisknout podklady k závodu. Kolem jedenácté hodiny už vyjížděli první posádky na trasu.
Vyjíždělo pouze 8 strojů, tedy čtyři dvojice. Každý z dvojice měl jinou variantu otázek, ale trasa byla pro všechny stejná. Při výjezdu z kempu jsme každému zapsali čas, ve který vyjel. Čas dojezdu se zapisoval ve chvíli, kdy odevzdali vyplněné papíry. Během závodu do kempu ještě přijížděli další účastníci srazu.
Zhruba po třech hodinách se začali vracet závodníci. Při vyhodnocování hrálo hlavní roli to, kolik správných odpovědí měli. Až pokud byl počet správných odpovědí stejný u více účastníků, rozhodoval čas. Po dojezdu posledních účastníků a poté, co se všichni řádně najedli a občerstvili, vydali jsme se společně na projížďku. Bystřice pod Hostýnem byl jasný cíl, jelo se k hrobu Lariho, našeho čestného člena, který v minulém roce bohužel prohrál boj s nemocí. Na hrob jsme položili kytici a zapálili jsme svíčky. Setkali jsme se zde také s Lariho manželkou, se kterou jsme následně zašli do nedaleké restaurace alespoň na skleničku. Pak už jsme se ale vydali zpět do kempu, někteří však museli jet už domů. Cestou do Bystřice jsme bohužel jeli po dost nekvalitních silnicích, jejichž zatáčky si člověk ani nemohl moc užít vzhledem k dírám a záplatám. Zpáteční cestu jsme už jeli jinudy, po lepších silnicích a ve značně svižném tempu. Přesto jsem se vrátili do kempu až za tmy. Hladově jsme se vrhli na večeři, alespoň já už jsem teda měla hlad opravdu pořádný.
Došlo samozřejmě také na vyhlášení výsledků orientačního závodu. Na třetím místě se umístili Letec a Aduš, na druhém místě byl Alex a prvního místa se ujal Jura. Všichni tři měli správně všechny odpovědi a tak už z nich rozhodoval čas. Rozdíly byli neuvěřitelně malé. Jejich časy byly 3h9min, 3h10min a 3h11min.
Potěšilo nás, když nám někteří z účastníků závodu následně říkali, že se jim závod líbil a že je to opravdu bavilo. Taková slova jsou pro nás pak nejhezčí odměnou za vynaložené úsilí.
Zhruba po třech hodinách se začali vracet závodníci. Při vyhodnocování hrálo hlavní roli to, kolik správných odpovědí měli. Až pokud byl počet správných odpovědí stejný u více účastníků, rozhodoval čas. Po dojezdu posledních účastníků a poté, co se všichni řádně najedli a občerstvili, vydali jsme se společně na projížďku. Bystřice pod Hostýnem byl jasný cíl, jelo se k hrobu Lariho, našeho čestného člena, který v minulém roce bohužel prohrál boj s nemocí. Na hrob jsme položili kytici a zapálili jsme svíčky. Setkali jsme se zde také s Lariho manželkou, se kterou jsme následně zašli do nedaleké restaurace alespoň na skleničku. Pak už jsme se ale vydali zpět do kempu, někteří však museli jet už domů. Cestou do Bystřice jsme bohužel jeli po dost nekvalitních silnicích, jejichž zatáčky si člověk ani nemohl moc užít vzhledem k dírám a záplatám. Zpáteční cestu jsme už jeli jinudy, po lepších silnicích a ve značně svižném tempu. Přesto jsem se vrátili do kempu až za tmy. Hladově jsme se vrhli na večeři, alespoň já už jsem teda měla hlad opravdu pořádný.
Došlo samozřejmě také na vyhlášení výsledků orientačního závodu. Na třetím místě se umístili Letec a Aduš, na druhém místě byl Alex a prvního místa se ujal Jura. Všichni tři měli správně všechny odpovědi a tak už z nich rozhodoval čas. Rozdíly byli neuvěřitelně malé. Jejich časy byly 3h9min, 3h10min a 3h11min.
Potěšilo nás, když nám někteří z účastníků závodu následně říkali, že se jim závod líbil a že je to opravdu bavilo. Taková slova jsou pro nás pak nejhezčí odměnou za vynaložené úsilí.
Po vyhlášení výsledků a předání cen v podobě Ketten Maxu, maziv a čistidel, trička, bundy, samolepek, poháru pro vítěze a diplomů následovala porada klubu. Na této malé poradě byl místopředsedou klubu zvolen Mihal. Kdosi pak pronesl: „Předseda VFR clubu jezdí na R1, místopředseda má taky R1 – no, aspoň se to neplete.“
Večer už následovala volná zábava, nechyběla ani domácí pálenka, kterou dovezl Letec. Někteří z nás, včetně mě, šli spát až po čtvrté hodině, kdy už pomalu svítalo.
Nedělní ráno už se neslo v duchu náročného probírání a balení věcí. My jsme si pak ještě udělali výlet na zámek v Lednici a pak už jsme se vydali domů.
Večer už následovala volná zábava, nechyběla ani domácí pálenka, kterou dovezl Letec. Někteří z nás, včetně mě, šli spát až po čtvrté hodině, kdy už pomalu svítalo.
Nedělní ráno už se neslo v duchu náročného probírání a balení věcí. My jsme si pak ještě udělali výlet na zámek v Lednici a pak už jsme se vydali domů.
Cesta domů se však protáhla, jelikož se nám podařilo na dálnici píchnout zadní gumu kousek před Brnem. Ale to už by byl zase jiný článek… A ten jsem zatím nestihla napsat...
Hlavním sponzorem cen do soutěže byla firma Contra Praha s.r.o. (webové stránky)
Mája
PS: Tak už je i článek o píchnuté pneu (Tady)