Cestovatelský víkend Adventure Moto-Vysočina 2023

Podrobnosti

Kategorie: Víkend v sedle

Zveřejněno: 1. 5. 2023 20:39

Napsal Jirka72

Zobrazení: 562

   Tahle sranda začala vlastně už v uplynulé zimě. Všichni určitě znáte ten zimní absťák, kdy po pár týdnech od ukončení předchozí motosezóny to s vámi začne šít a děláte si plány kam příští rok vyrazíte. Stejně tak i já si plánuji co, kdy a kam. Dílem to jsou mé oblíbené akce a dílem také nové akce, které lákají k návštěvě. Do prvé skupiny patří u mne již čtvrtým rokem Cestovatelský víkend v RS Trnávka na Vysočině pořádaný firmou Adventure-moto.

Když jsem onehdá přijel na tuhle akci poprvé, trochu jsem se ošíval. Připadal jsem si jako na srazu motospojek Wehrmachtu po x letech. Téměř samé Géeso, něco malinko KTM a sem tam nějaká Afrika. Ovšem v průběhu prvého dne dorazili i nějaké stroje, které nemají sedlo ve výšce očí, takže cajk. Už jsem si nepřipadal tak nepatřičně. Ať taky kolegové blátomilové vidí, jak vypadá pořádná motorka. Za 3 ročníky (v roce 2021 do toho Covid hodil vidle a sraz se nekonal), které jsem zde absolvoval už jsem zde viděl Goldwinga, Blackbirda, Bandasku, Urala se sajdou, Harleye a další vyslověně off-roadové speciály. Nikdo s tím však neměl sebemenší problém, důležité je se nebát a vystoupit ze své komfortní bubliny, jak se dnes často doporučuje.

    Samotné setkání začíná v pátek odpoledne příjezdem jednotlivých jezdců, následuje volný potlach známých, kteří se dlouho neviděli a bývá zde též možnost bezplatného vyzkoušení motocyklů některé ze značek, které jsou zastoupeny na domácím trhu. Kolem sedmé bývá večeře a poté následují přednášky doprovázené o promítání fotek či videa. Už jsem se takhle podíval mimo Antarktidy a Austrálie na všechna kontinenty. Letos na mne nejvíc zapůsobila přednáška o výpravě do Dubaje (manželský pár na Géesu projel za 129 dní 26 zemí a urazil vzdálenost přes 40 000km) a off-road tripu po jihu Albánie. Ať už si každý pod pojmem cestovní enduro a off-road představí cokoliv, tak tohle mne ohromilo. Kamenitý a skalnatý terén vyžadující skoro trialové dovednosti, úzké horské cesty šířkou spíše pro horská kola nebo pěší. K tomu vše podkresleno nádherou okolních hor, s výhledy na moře a blízký řecký ostrov Korfu. Plánování tratí se prý ujal Pepa Sršeň, který byl vůdcem této skupiny. Tak to byla opravdu parádní podívaná a přednášející, který byl jedním z jezdců mi potvrdil, že zde si opravdu sáhl na dno svých dovedností, ale že to byl životní zážitek. Akci pořádá Adventure Challenge, pokud by některý ze čtenářů projevil zájem.

   Sobotní program je po snídani pravidelně věnován takovému sranda orienťáku, pro který je ale vhodné mít navigaci. Po loňském skotačení s Vefrem po Vysočině na silnicích druhé a hlavně třetí třídy jsem tuto terénní část vynechal. Vytvořil jsem si vlastní plán s návštěvou technických památek na Vysočině. Mým cílem pro tento den byl letecký traťový maják z první republiky kousek za HB, jediný skanzen na Vysočině-Michalův statek v obci Pohleď, huť Jakub v Tasicích (natáčel se zde seriál Synové a dcery Jakuba Skláře) a středověké podzemí v centru Jihlavy.

   Vše klaplo přesně dle mých představ, až na příhodu během cesty zpět. Při návratu na ubytko jsem při výjezdu z mírné zatáčky v klesání, které následovalo, zaregistroval v protisměru do kopce jedoucí hasičský vůz. Ten se ale rozhodl předjet na plné čáře nějaký kolega řidič, který se svým pick-upem přece nepotáhne potupně za hasičema. Předpokládal jsem, že manévr stihne dokončit dříve a zařadí se opět na svoji stranu jsem pouze lehce snížil rychlost. Co kdyby že. Když už jsem vzniklou situaci  pozoroval o chlup déle, došlo mi, že hasiči jedou opravdu svižně a že předjíždějící řidič se hned tak zpět nezařadí. Protože jsem nechtěl svůj život zakončit jako krvavý flek na nárazníku jeho Dodge RAM nebo co to bylo za obludu, tak vzal za brzdu a brzdil i očima. Mou spásou byla úzká mezera mezi krajem vozovky a vozidlem pána s pochroumaným egem. Dobrzdit na nulu bych nestihl a od přiblížení více ke krajnici mne varovali zbytky posypového materiálu z minulé zimy. V okamžiku míjení se naštěstí začal zmiňovaný vůz zařazovat zpět do svého pruhu. Já jsem si poté musel zkontrolovat spoďáry jestli i tam nevznikl nějaký pruh. Uf, tak to bylo o fous.

   Po večeři opět cestovatelské přednášky pozdě do noci. Guinea, Sierra Leone, Pobaltí, Peru, Bolívie a Omán. Opravdu jsem se nenudil. Nedělním ránem tato povedená akce bohužel končí. Následuje snídaně, rozloučení s přáteli a cesta domů. Dle počasí buď ta nejkratší nebo delší toulavá, pokud tomu okolnosti přejí. Pamětníci na srazu tvrdí, že při odjezdu ze srazu pamatují i sníh, který náhle napadl přes noc. Tak jako tak příští rok jedu znovu.