Akce clubu

Podrobnosti

Kategorie: Proběhlé akce

Zveřejněno: 20. 10. 2019 9:39

Napsal scalla

Zobrazení: 5259

Podzimní sraz 2019 se uskutečnil v Protivanově na Prostějovsku. Termín se ukázal jako šťastná volba, jelikož předchozích 14 dní bylo počasí, že by psa nevyhnal. Na nás však čekalo krásné babí léto, i když večery jsou již chladné, jak se nejeden na vlastní kůži přesvědčil.

V pátek sice mám volno, ale vyrážím stejně docela pozdě. Naštěstí nejsem s nikým domluven na cestu, nikoho neomezuji. Vyjíždím o půl čtvrté do slunečného odpoledne. Páteční provoz začíná houstnout, ale zanedlouho sjíždím na II/118 směr Kamýk a tam je to už pohoda. Stejně tak cesta přes Svatý Jan na Sedlčany, Votice, Louňovice, Vlašim do Křelovic. Poloprázdné silnice, sucho, sluníčko. Až na mraky mušek “babišek”, které se s teplým počasím vyrojily kdo ví odkud a s intenzitou prudké jarní přeháňky bubnují na plexi mé helmy. Přes Želiv neprojedu, v Humpolci je uzavřená křižovatka. Najíždím na dálnici u Koberovic. Jelikož o víkendu se na D1 nedělá, probíhá před koncem šichty očista silnice v místě skladu stavebních materiálů. Snaha řidiče cisterny je korunována úspěchem a ze suché hlíny vzniká prvotřídní bahno. Pouhých 200 m stačí k tomu, aby byla motorka špinavá jak prase.

S ohledem na uzavírky jedu zhruba 30 km po dálnici. V omezeních je provoz plynulý, jedu v klidu a nemusím projíždět mezi stojícími auty. I tak mě však to vození se po silničkách stálo víc času, než jsem počítal, takže když sjíždím u Velkého Beranova, je pět hodin a je mi jasné, že dojíždět budu za tmy. Původní plán po silnicích II/388 a I//354 ruším a švihám po II/353. Vybavuje se mi starý vtip o papalášské tatrovce: 

“Dědo, na Žďár?”

“Nažďár, nažďááár”, kyne děda papalášovi.

Ze Žďáru nad Sázavou po I/19 je pěkné svezení až do Boskovic. I když s postupujícím soumrakem a vrstvou “babišek” na plexi si zatáčky až tak neužívám. Zvažuji, zda nezastavím na Benzině v Boskovicích a očistím plexi nebo už to těch zbývajících 15 km dojedu. Už je celkem chladno, začíná se tvořit mlha, volím variantu “brod”. Když jedu kolem pumpy, všimnu si dvou pokuřujících postaviček, které mi připomínají Moniku se Stanleym. Jak se později ukázalo, byli to oni.

Grill Tour nelze minout, je hned u cesty. Hospoda mi přijde poněkud tichá, ale ukáže se, že máme rezervován salónek v zadní části. A partyja už tam je. Postupně dojíždějí poslední účastníci, dáme večeři a než se člověk naděje, je po půlnoci. Nevím, kolik bylo hodin, když nás obsluha začala taktně upozorňovat, že by jako rádi zavřeli. To sice někteří nesli nelibě, ale jak se druhý den ukázalo, možná to nebyl tak špatný počin.

Ráno je mlžné a chladné. Hodinu, která nám zbývá do vyjížďky využívám k cestě pro benzín a zpět. Pozitivní je, že po pár kilometrech se mlha zvedá a začíná svítit slunce. 

Sloupsko-šošůvské jeskyně jsou mohutné. Dosud jsem tam nebyl a vlastně znám jen jeskyni Na Pomezí, která je asi bohatší na krápníkovou výzdobu, ale podstatně menší. Tady by se snad dalo jezdit i s ještěrkou. To byl zřejmě důvod, proč byla v části jeskyně za války umístěna podzemní továrna. V jeskyni se nesmí kouřit, pít, jíst, plivat na zem, souložit, dotýkat se krápníků a vůbec dělat nepatřičné věci, což bohužel jistý účastník zájezdu ignoroval a pro jistotu se tam vychcal. Až tedy někdy tuto jeskyni navštívíte a průvodce vás upozorní na “brčko” nažloutlé barvy, se kterým si odborníci nevědí rady, vy budete vědět, kde k té barvě přišlo.

Dlužno podotknout, že dlouhý prohlídkový okruh byl dlouhý tak akorát, aby někteří další jedinci neznečistili jeskyni dalším potupným způsobem. Bujaré veselí předcházejícího večera se hlásilo o svou daň.

Z temnoty jeskyně se vracíme do sluncem prozářeného dne.

Prozíravou se ukázala Vladova připomínka ohledně rezervace v restauraci, jelikož bylo narváno.

Po obědě pohodová vyjížďka okolím Blanska. Za mě paráda. Jednak jsem vymazal jedno další bílé místo na mapě republiky a krajina v podzimním hávu je tam nádherná. Překvapivě v dobrém stavu byla i většina trasy, kterou jsme jeli, ačkoli místní často tvrdí opak. Vzal bych je na exkurzi do Středních Čech…

Na penzionu jsme tak akorát v pozdním odpoledni. Jako poslední účastník dorazil v sobotu Gahan, s kterým jsme nakonec družně skončili na baru.

Ráno cesta zpět více méně stejnou trasou, až na kufr v mlze a okliku přes Poličku. Ale což, poznal jsem zase pár nových míst (a horších silnic).

Velké poděkování Mírovi, který po letech konečně překonal ostych a sraz uspořádal. Penzion byl super, obsluha vstřícná a flexibilní, ceny příznivé. Vzhledem k tomu, že jsme potenciál tohoto místa zdaleka nevyčerpali, doufám, že zde ještě nějaký sraz zopakujeme. Podzimní termín je ideální, protože dny jsou kratší a pro Slováky je to pořád rozumná dojezdová vzdálenost.

{jcomments on}